Na Ještědu

Na Ještědu

Zákaz vjezdu, parkoviště na Ještědu obsazené. Mladík co si kroutí letní brigádu u závory udělá krok směrem ke mně. Škrtnu o plyn a co nejpřátelštěji procedím skrz šátek: “Jedna motorka se nahoru určitě ještě vejde.“

Velké malé náhody

Velké malé náhody

Ok. Netušil jsem, že to skončí celý takhle. Kdy už přijde ta tma? Nebo tam fakt bude světlo? Bude to bolet? Nebo se tohle všechno kolem mě prostě jen vypne? Jak to vlastně celý začalo?

Dnes nepojedu rychle

Dnes nepojedu rychle

„Docela ti to řve.“, popotáhnul nosem a špinavým prstem ukazoval na moji motorku.

Usmál jsem se, což nemohl postřehnout, protože jsem měl stále ještě šátek na obličeji.

Pokývnul jsem souhlasně hlavou, sundal helmu a stáhl si šátek přes hlavu.


  • Věřím v rovnost pro všechny, kromě reportérů a fotografů.

    Mahátma Gándhí

  • Světlo dělá fotografii. Osvojte si světlo. Obdivujte ho. Milujte ho. Ale nad to všechno, poznejte světlo. Poznejte ho jak nejvíc můžete a poznáte klíč k fotografii.

    George Eastman

  • Pokud mám něco hodnotného vzkázat začátečníkům, bude to fakt, že ve fotografii neexistují zkratky.

    Edward Weston

  • Prvních 10 000 fotografií je nejhorších.

    Henri Cartier-Bresson

  • Byl jsem svědkem a tyto fotografie jsou mým svědectvím. Události které jsem zaznamenal by neměly být nikdy zapomenuty a nesmí se nikdy opakovat.

    James Nachtwey

     

  • Jestli tvé fotografie nejsou dost dobré, pak jsi nebyl dost blízko.

    Robert Capa


Namaste 2016 I.

Tak zase zpátky. Vystupuji z autobusu, ve kterém jsem strávil posledních 10 hodin.
"Hadžur!" ozývá se nad mou hlavou. Jen tak tak stačím zvednout ruce, abych chytil svůj batoh, seslaný řidičem ze střechy autobusu.

Pozoruji ulici. Tady se toho příliš nezměnilo. Všudypřítomná špína a prach, lidé sedící před svými domovy, věnující se činnostem tak běžným, jako je vybírání vší z hlavy rodinného příslušníka, dloubání se v nose, nebo přebírání čočky na dnešní porci dalbhatu. Projíždějící motorka kníkavým hlasem upozorní na svou přítomnost a jeep naproti ní odpovídá jasným sytým klaksonem. Vozidla vymetou výmoly, každé na své straně silnice a do vzduchu zvednou asi padesát kilo prachu. Otáčím se a zavírám pusu. Není to nic platné. Prach proniká do mého všemi otvory, které nemám zakryty. Občas mám podezření, že ani ty, které zakryty mám, nezůstávají ušetřeny.
V okrově šedém oblaku se objevují siluety postav a pomalu z něj vystupují. V téhle šedi prachu a odpadků, které se povalují všude kolem, vypadají ženy právě jdoucí po ulici, jako malý zázrak. Jsou oblečeny do čistých, zářivě barevných šatů. Převažuje červená, následována žlutou a zelenou. Jak to sakra dělají? Mně tady v Nepálu stačí vylézt ráno na ulici a po deseti minutách nicnedělání jsem špinavý jak prase.
Ženy procházejí kolem mě. Štěbetají a s úsměvem si mě prohlížejí. Tady jsem exot. Ženy si rukama zakrývají ústa, jako bych mohl rozumět tomu, co si o mně povídají. Kývnu hlavou a pozdravím "Namasté". "Namasté", odpovídají mi a navrch přihazují několik úsměvů.

Skládka vedle "guesthousu", ve kterém jsem strávil před pěti lety strávil noc, zmizela. Jsem zvědavý, jak se změnil uvnitř, ale majitel mi zkroušeně oznamuje, že bohužel nemá místo. Naproti místo mají a mají i restauraci na střeše. Není co řešit. "Namasté," zdravím majitele a aniž bych se ptal na cenu, přijímám jeho pozvání. Cestou vzhůru po schodech míjíme jeho manželku, "Namasté", zdraví mě a usmívá se.
"Namasté," slovo, které mě bude provázet celý měsíc. Pozdrav, který tady v Nepálu vyřknu za den častěji, než "Dobrý den" u nás doma. A to i přesto, že za jeden den tady, potkám pouhý zlomek z počtu lidí, který potkávám denně v Praze. "Namasté", pozdrav, který znamená "Klaním se Vám", nebo také "Klaňte se mně". V mém případě to bude vždy znamenat ""Klaním se Vám"".

... a tak začínají příbehy "Namasté 2016"

2M3A7334
2M3A7354
2M3A7363
2M3A7372
2M3A7375
2M3A7386
2M3A7410
2M3A7416
2M3A7420
2M3A7434
2M3A7441
2M3A7443
2M3A7444
2M3A7450
2M3A7454
2M3A7464
2M3A7470
2M3A7473
2M3A7476
2M3A7493